Dursleyovi v krámku bratří Weasleyových

31. ledna 2013 v 14:38 | Lithia |  Splácaniny

Povídka na téma Dursleyovi? Ano, napadla mě, protože jsem ji napsala pro jednu soutěž na Hogwarts.cz, kde jsem studentkou :) A tak vznikla zajímavá idylka, kde Dursleyovi hledají pana Brumbála, který je pozval na Příčnou ulici. Díky hulákovi, který kdysi poslal paní Dursleyové, se členové rodiny raději přišli dostavit... :) A co se nestalo...? PS: Omlouvám se za ty uvozovky, ale ony se prostě musí předělat, když povídku zkopíruju do článku... :/ Obrázek by *liliribs.

Tlustý muž vzal svou rukou za kliku a opatrně otevřel. Nestačil se divit, neboť mu právě vedle hlavy proletěla papírová vlaštovka, kterou ovšem nikdo neposlal.Jakmile se otočil, vlaštovka se zastavila a tlustý muž po ní chňapl.
"Petunie, to je šílenství, nemůžeme jít do krámu toho jejich spolku," zaprotestoval a jeho malá očka se přimhouřila. "Vždyť víš, že to je ten chlap, který nám vyhodil náš krb, pamatuješ na něj, ten Waley nebo Weyle... či jak se jmenuje..."
"Vernone, my tam přece nechceme, ale musíme, chápeš, je tam ten... Brumbál, řekl, že nás očekává a vzpomínáš, jak nám přišel ten dopis?" zašeptala nervózně.
"Ale drahá, snad tomu nevěříš?" zahlaholil. "Vždyť je z toho spolku."
"Musíme tam jít," odsekla rozhodně Petunie. "Dudlánku, neboj se, maminka je tu s tebou.."
Dudley Dursley, který se krčil za jeho matkou Petunií a který teď připomínal vyděšené prastáko, vydal jakýsi zvuk, který se podobal písknutí.
"Mami, já tam nechci."
"Neboj se, jen se neboj..." konejšila ho matka a společně překročili práh. Jakmile se tak stalo, ozval se tlumený výbuch a na Dursleyovi se vylil kýbl vody.
"Petunie! Drahá! No, to snad... co si to dovolujou, syčáci..." nadával mokrý Vernon Dursley a otíral si obličej tlustýma rukama.
"Vernone," vyhrkla Petunie. "To jsou ti jejich synové... tomu jednomu u nás vypadla ta karamela..."
Vernon se ohlédl a uviděl Weasloyova dvojčata, jak si je prohlížejí a stěží zadržují smích.
"Omlouváme se za to nedopatření," řeklo první dvojče nevinným hlasem.
"Mysleli jsme, že to jde nějaký smrtijed..." začalo druhé dvojče.
"...a tak jsme chtěli vyzkoušet náš nový vynález...."
"...unikátní zvonek..." dokončilo druhé z dvojčat a obě se na sebe podívaly.
"Sakrapráce, copak ten váš spolek nemá žádné vychování?" rozkřičel se Vernon a jeho manželka Petunie lomcovala s jeho paží.
"Vernone, Vernone, podívej, co je to tam..." ukazovala svou hubenou paží na figurky, které měly místo krku pružinu, na níž se houpala hlava Dudleyho. "To je náš Dudlánek!"
"Drahá, tam jsem já! A to jsi ty!" Všichni Dursleyovi teď hleděli na sbírku figurek a lomcoval jími vztek.
"Dělejte, musíme najít toho Brumbála, nebo jak se jmenuje, ať odsud můžeme vypadnout! Tady je to šílené! Není tu nic normálního."
"Když půjdete s námi, rádi vás za ním zavedeme," nabídlo se první dvojče, Fred Weasley.
"Ale musíme se předem omluvit, že neručíme za případné úrazy, které se vám mohou cestou stát..." přikývlo vážně hlavou druhé dvojče, George Weasley.
"Tak dobrá!" zaječel Vernon a vydal se i s manželkou a synem za dvojčaty.
Jak šli uličkou, stávaly se jim drobné nehody. Sem tam je boxovací rukavice udeřila do hlavy nebo se na ně znovu vylil kýbl s vodou nebo se na ně odněkud spustila síť. Za každou z pohrom se bratři suverénně omlouvali, ale šlo vidět, že se dobře baví.
"Omouváme se, to je jen na spestření vaší první návštěvy Příčné ulice a Kratochvílných Kouzelnických Kejklí."
Když došli na konec uličky, nikdo tam nestál.
"Ále, to je nadělení," zalamentoval dramaticky George Weasley.
"Vypadá to, že pan profesor Brumbál před pár minutami odešel..." doplnil ho bratr.
"Ale, tady nechal vzkaz... Vážený pane a paní Dursleyovi, omlouvám se, že jsem nemohl čekat, neboť jsem musel vyřídit jednu služební záležitost. Přesto se se mnou ještě můžete setkat, budu vás čekat v krámě U Borgina a Burkese. Srdečně zdraví, Albus Brumbál."
"Takže vás vyprovodíme ven a můžete navštívit krámek U Borgina a Burkese, ale důrazně bych vám to nedoporučoval, protože je tam spoustu zlých kleteb..."
Cestou zpátky se na ně znovu vylil kýbl s vodou, znovu na ně spadla síť a opět dostali ráno od boxerských rukavicí.
"Tak sbohem," rozloučili se oba bratři a s úsměvem jim zamávali.
 


Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama